Fajtfest

Zak je jméno, které na Fajtfestu nemůže chybět. Ať už jako frontman Fourth Face nebo Never Left Behind, vždycky dokázal předat neskutečnou energii. Jeho vášeň pro nu-metal, láska k Fajtfestu a silné hudební zážitky ho provázejí celým životem. Jak vzpomíná na své koncerty na Kopci? Co pro něj znamená setkání s Headem z Korn? A jak hodnotí současnou scénu? O tom všem jsme si popovídali v tomhle rozhovoru!

 

Zapsaný mám ročník 2014, měli jsme tam hrát s Fourth Face, ale kvůli nemoci to nevyšlo. Jinak jsem o Fajtu slyšel už dřív díky kamarádům z jiných kapel, třeba Magma Hotel a jejich story se Smash Hit Combo. To byl myslím ročník 2012.

 

Oba měly své kouzlo. FF 2015 byl můj křest, poprvé na Fajtu, stan narvanej, lidi pařili, písničky znali. S NLB jsme byli neznámá kapela, museli jsme si své místo vybojovat. První set nám přerušil Fajtfun, ale v roce 2019 to byla jiná liga – skvělá atmosféra, zvuk, energie z davu. Po dohrání jsem říkal, že to byl můj životní koncert.

 

U Fourth Face vím, že se něco chystalo, ale nakonec to vyšumělo. Ale Milda, ZBK a Tom (ex-FF) teď tvoří projekt Non-sequence, což je dost podobný FF a fans by to mohlo zajímat. NLB? Snažil jsem se, ale ostatní ex-členové zájem neměli. Nerozloučil jsem se s tou kapelou tak, jak by si zasloužila.

 

Z vrcholu rozhledny na mě mává Ryo Kinoshita – set Crystal Lake byl legendární. Knosis loni byli masakr. Mushroomhead – splněný sen. Eskimo Callboy – velká party. Z českejch Shadow Area a jejich reunion, klasika Sunset Trail a Head2down. Celkově mi nejvíc vychází Fajtfest 2018.

 

Nevíme, jestli vám něco říká jméno Petr Borek, ale Pedro Littlewood už určitě ano.

Člověk s obrovským srdcem, milovník hudby i oblečení a především jedna z kulturních postav Fajtfestu pod stagí.

 

Pedro: "Ahoj Tome. V první řadě ti musím hrozně poděkovat, protože si rozhodně nepřipadám nikterak zajímavý, takže se přiznám, že jsem z toho dost na měkko."

Hele, na FAJTFEST jezdím od roku 2012 a od té doby je to jednoznačně můj nejoblíbenější festival ve vesmíru. A to musím dodat, že to byl ročník, kde jsem zažil i jediné zklamání co se týče kapel, a to v podání kapely Helia. Nicméně jsem tam už tenkrát potkal spoustu nových přátel a každým rokem jich bylo víc a víc. No a pak skočili na stage The Switch a bylo naprosto jasné, že tady jsem doma.

 

Jak píšeš, na Mighty Sounds jsem jezdil od druhého ročníku a určitě je to jeden z nejlepších festivalů u nás. Nicméně už byl na mě a mou povahu moc velký a kapel, které miluji, tam bylo méně. Takže FAJTFEST byl jednoznačná volba.

 

Tetování FAJTFEST mám, je na zápěstí a letos přibude další na krk. Na zápěstí mám asi jedno z vašich prvních log a hodně pro mě znamená. Na krk teď plánuju chobotnici, která byla logem třináctého ročníku. Všechny obrázky mi dělá moje tatérka a v první řadě velká kamarádka Katherine Gomez, která ho má mimo jiné také na lýtku.

 

Fajt je pro mě dovolená, kterou chci trávit s těmi nejbližšími, což lidé z Kopce pro mě prostě jsou. Takže v první řadě je to banda přátel a samozřejmě hrozně dobrá muzika, kterou nám vozíte. Občas žasu, co dokážete zařídit a jaký máte čich na méně známé, ale hodně kvalitní bandy.

 

Letošní ročník je od začátku do konce lineupová raketa!!! Já, jelikož jsem jako mladej floutek hodně skejtoval, tak se hrozně těším na Clawfinger, protože ty měl ve walkmanu tehdá snad každý.

Co mě hrozně baví, jsou The Narrator a Filth, takže taky moc těšínek. No a pak bandy od nás, které jsou zárukou kvality celoročně, takže Crippled Fingers, True Reason, Exorcizphobia a hrozně se těším na Explozi Jádra.

 

Jó, já jsem spíš v 18 letech zamrzl a přijde mi, že nosím pořád to samé.

Doma mám cca 15 párů vansek, kšiltovek a pár triček. Nejvíc nosím merch kapel, ale hodně mě třeba baví Stay Cold Apparel, což je značka, kde design navrhují různí tatéři.

Pak Hyraw, což je značka, ke které mě přivedla moje láska k Black Bomb A. Mám rád dresy, protože jsou fakt pohodlné a lehké. Převážně NBA Boston Celtics, kterým fandím od doby, kdy jsem poprvé viděl videoklip Jump Around od House of Pain.

 

FuXo Už jen to jméno napsat ve mně vyvolá úsměv. Je to rozhodně jeden z nejúžasnějších lidí, které jsem měl tu čest poznat.

Vídáme se několikrát do roka a pokaždé ho mám rád víc a víc. Miluju jeho hudbu a hlavně to, jak ji dělá srdcem. Je vidět, že ho to baví a užívá si to. Je to dobíjecí stanice, která mi vždy dodá tu pozitivní energii.

 

Teď poslouchám playlist FAJTFEST 2025.

Ale jinak mezi mé top interprety patří už roky LANDMVRKS a David Stypka, takže ty poslouchám teď a stále.

 

No bráško, já spíš vyrostl na kazetách a kotoučáku.

Život bez Spotify si už nedovedu představit – beru si sluchátka pomalu i když jdu s odpadky.

Ale taky miluju vinyl, ten zvuk jehly na desce je prostě jedinečný.

 

Popravdě ani nevím, co bych rád viděl na Kopci.

Miluju, když oznamujete kapely, a já si jen vždycky řeknu: “TVL, díky!!”

 

Jelikož zbožňuju Emmure a nevynechal jsem asi jediný koncert v ČR, tak jejich set u vás byl pro mě jednoznačně nejlepší, který jsem zažil.

A pak hned The Ghost Inside, což každý, kdo zná osud téhle partičky, určitě pochopí.

 

Já osobně si přeju, aby se neposunul nikam.

Pro mě je od začátku naprosto dokonalý. To místo, kamarádi, vy, stage, okolí – to je prostě jedinečný a věřím, že nejen pro mě.

 

Česká scéna je pořád taková průměrná. Máme tady spoustu kapel, které hrají dlouho a pořád mají co nabídnout.

Tím myslím třeba Streetmachine, Cocoty…

Osobně mě trochu mrzí kapely, které začnou a po chvíli zmizí – je to určitě škoda.

Teď vidím obrovský potenciál hlavně u kluků ze Stercore a Crippled Fingers – těm to hraje skvěle.

No a kdyby bylo úplně nejhůř…

Je tady FuXo! Ten v podstatě pokryje sám jeden festival, což všichni uvidíme 19.4. v Jablunkově.

 

Myslím, že dokonce jednou měla hrát, ale covid to posral. Jestli si vzpomínám, tak zpěvák má paniku z létání.

Ale věřím, že kdyby tahle banda přijela, tak by to byla hrozná nálož.

Myslím tím Upon A Burning Body.

Jó a ještě Crossfaith, to je živě neskutečná energie.

 

Ještě jednou moc děkuju za možnost psát tohle legendě, kterou pro mě jsi, bráško.

Speciální poděkování patří určitě Zuzaně Pocci, která mě k vám vzala poprvé, všem, které jsem díky FAJTFESTU poznal, a mému v podstatě bráchovi Cecilu Boučkovi.

FAJTFEST FAMILY v mém případě není jen skupina na Facebooku, ale realita!

Velké díky Tobě, Tome, protože tohle všechno můžu prožívat díky Tobě a tvojí crew

Miluju vás

 

Hendrik je neodmyslitelnou součástí Fajtfest rodiny a stojí za projektem Fajtfest Fryslân v Nizozemsku. Jeho vášeň pro hudbu, spojení s českou scénou a dlouholetá podpora festivalu ho činí skutečnou legendou. V rozhovoru jsme probrali nejen jeho vzpomínky na Fajtfest, ale i to, co ho čeká dál.

 

Nejsem si jistý, už je to strašně dávno . Žil jsem v Česku od roku 2002 do 2019, takže možná ještě dříve?

 

Ano, přesně tak. Byli skvělí a opravdu překvapili místní publikum svým výkonem. A právě díky tomu si tu lidé začínají vážit Fajtfest Fryslan – vědí, že vždy uslyší něco nového a nečekaného.

 

Na masakr! Totální hardcore/metalcore šílenství!!! 

 

Ano, jsem místní, ale ne přímo z Leeuwardenu. Leeuwarden je hlavní město provincie Fryslan. Já pocházím z malé fríské vesnice, asi 30 km odtud. Jako mnoho dalších historických nizozemských měst má i Leeuwarden bohatou historii. Většina historických památek tu byla zachována, je to jako otevřené muzeum, ale zároveň má skvělou, živou atmosféru.

 

Ano, přesně tak. EnviTec Biogas byl po mnoho let hlavním sponzorem Fajtfestu. Po návratu do Nizozemska jsem ale ztratil kontakt s firmou a rozhodl se prodat své podíly. Stále se však pohybuji v bioplynovém byznysu, a to ve Velké Británii a Nizozemsku.

 

Hudba mě oslovovala vždycky. Jako mladší jsem hrál na bicí v thrash metalové kapele. Atmosféra mezi metalisty je úžasná – žádné přetvářky, opravdové přátelství, bratrství a samozřejmě zábava! 

 

Je jich hodně, ale hudebně mě nejvíc odrovnalo, když začali hrát Crystal Lake.

 

Kromě svých stálic jako Megadeth, Type O Negative, Slayer, Death a Machine Head si rád poslechnu třeba Spiritbox nebo Manic Street Preachers.

 

Jako u každé změny, chvíli trvá, než se s ní člověk sžije. Streamování je nevyhnutelné.

 

Na Fajtfestu!

 

Jasně, že jsem tam byl! Poprvé jsem tam viděl Machine Head! Myslím, že festival měl problémy s místem konání.

 

Buďte k sobě hodní a starejte se o sebe, to je to nejdůležitější. Mám vás rád a těším se na vás

 

Dvě neodmyslitelné postavy Fajtfestu, které už patnáct let nevynechaly jediný ročník. Alča a Zuzka – dvě true HC srdcařky, které mají festival zarytý hluboko pod kůží. Jak hodnotí vývoj Fajtfestu, které kapely si zamilovaly a co je pro ně tím největším zážitkem na Kopci? To všechno v dnešním rozhovoru.

 

Alča: Ano, byl to rok 2010. V tu dobu jsme jezdily se Zuzkou po akcích každý víkend. Jakmile jsme viděly sestavu kapel, bylo jasné, že musíme jet.

Zuzka: Přesně tak! Přijely jsme kvůli Overhype, Filthyminds, Straight… a na Kopci jsme objevily Smash Hit Combo. Dřevěná hájenka, tehdy ještě tři zpěváci – neskutečný!

 

Alča: Je to naše “dovolená”, na kterou se celý rok těšíme. Potkáváme tu partu skvělých lidí, které vidíme často jen tady. Lidi, místo, kapely, atmosféra – to je Fajtfest.

Zuzka: To místo je prostě jedinečné! Lidi a atmosféra taky. Každý, kdo tu někdy byl, to chápe.

 

Alča: Fajtfest se hodně rozrostl. Dřív to byl malý fesťáček, dneska je to velká stage, venkovní stan, chill zóna, víc stánků s jídlem a hlavně obrovský výběr kapel. Ale i ta hájenka měla svoje kouzlo.

Zuzka: Já měla radši menší verzi Fajtfestu – hájenku a lidí tak akorát. Ale časem jsem si zamilovala i ten větší “Fajťák” a všechny lidi, co ho tvoří.

 

Alča: Ráda si poslechnu i něco jiného, ale jednoznačně Hatebreed – už si to přeju několik let.

Zuzka: True hardcore je moje srdcovka, ale mám ráda i deathcore, crossover nebo metal. Hatebreed by byla bomba! Stejně tak Walls Of Jericho nebo Madball.

 

Alča: Smash Hit Combo, ROTNS, Worst, Hope, Agnostic Front…

Zuzka: Get The Shot, ROTNS, Worst, Agnostic Front, Terror, Lionheart… A Cocotte Minute, ti umí udělat show!

 

Alča: Zážitků je za ty roky opravdu hodně, ale největší je už jen to, že tu každý rok jsem.

Zuzka: Ty ranní tanečky ve skibaru, východ slunce po celonočním kecání před skibarem – to se nezapomíná!

 

Alča: Moc! Trávili jsme spolu na Fajtfestu hodně času a bude skvělé se zase potkat a „zapařit“.

Zuzka: Maty a Klárka k Fajtfestu prostě patří! Doufám, že dorazí i další z naší staré partičky.

 

Alča: Hatebreed, Madball, Smash Hit Combo, Streetmachine, Agnostic Front…

Zuzka: Streetmachine, Filthyminds, Status Praesents, Overhype, The Switch… a momentálně dost Stercore.

 

Alča: Po pár pivech tam nějaký taneček byl, ale za střízliva bych radši šla na pivo.

Zuzka: 2019 jsem kvůli mateřským povinnostem vynechala, ale jejich hudba mi nic neříká… ve 3 ráno ve skibaru možná.

 

Alča: In Other Climes, Inner Space, Gutalax – to bude zase show!

Zuzka: In Other Climes, Necrotted, Heavy//Hitter, Xile, Inner Space, Filth, Signs Of The Swarm, Gutalax.

 

Alča: Fajtfest je srdeční záležitost – rodinná atmosféra, skvělí lidi, kapely… Jednou zažiješ a chceš znovu!

Zuzka: Neskutečný, magický místo, kamarádi a super muzika… Co víc si přát!

 

Díky Alče a Zuzce za skvělé odpovědi a jejich věrnost Fajtfestu! Kdo se s nimi potká na Kopci?

 

Filda Cook.Catering je nedílnou součástí Fajtfestu už několik let. Jejich jídlo si našlo místo v srdcích hladových festivalových návštěvníků a jejich vztah s Fajtfest rodinou je pevný jako dobře propečený burger. Jak se dostali ke cateringu, co chystají letos a jaký je jejich pohled na Fajtfest? To všechno v následujícím rozhovoru.

 

 

Ke cateringu nás paradoxně přivedla pandemie covidu-19, kdy jsme oba Filipové byli rázem bez hokny (práce) a museli jsme vymyslet něco, co nás bude bavit a zároveň živit. Začalo to malými caterinky pro firmy a domácnosti, často tak trochu na tajňačku.

 

Pro nás už je to rutinní záležitost – stačí dobře zorganizovat nákupy, vaření a expedici na Kopec. Samozřejmě, naše začátky na Fajtfestu byly naprosto brutální, hlavně tím, že jsme vařili pro celý festival. V neděli odpoledne, po úklidu, už naše tělesné schránky stály opravdu za hovno a jediné, co chceš, je najít nějaké temné, suché místo na spaní. Největší výzvou je pro nás pořídit pořádný stan, který hned druhý den neodletí.

 

Vztah s návštěvníky je na Fajtfestu naprosto výborný! Ani jednou jsme nezažili žádný ostřejší konflikt nebo problém. Naopak – když máme fičák a nestíháme si lítat pro škopky na čep, tak nám je sami návštěvníci nosí. Za to velký dík, vy Feláci!

 

Největší evergreen festivalu je, jako všude, burger (což už je trochu nuda). Je populární, protože je to ultimátní jídlo – maso, zelenina a příloha v jednom. Ale to se změní! Do budoucna chceme protlačit na vrchol Rice Poke, což není nic jiného než miska plná dobré rýže. Do ní můžeš nacpat prakticky všechno – fermentovanou zeleninu, luštěniny, kus masa, ryby… Nakonec to dochutíš pořádnou majonézou a můžeš do toho vletět.

 

Rozšiřovat nabídku určitě nebudeme, jsme rádi, že dnes na Fajtfestu jsou i jiní prodejci a všechen hlad návštěvníků nemáme na starost jen my. Jídla budeme samozřejmě upravovat a měnit jejich složení tak, aby každý ročník měl co nového nabídnout. Novinkou by mohlo být právě to Poke, o kterém mluvíme v předchozí otázce. Je to skvělé jídlo pro vegany, vegetariány i masožravce. Hlavně je vařené a ne smažené – nic proti smaženému, ale čtyři dny smaženého jídla prostě nechceš.

 

Největší bizáry se dějí vždy v sobotu v noci – ať už mixování všeho jídla dohromady, nebo pozvání do trojky ve stanu… Všemu se snažíme vyhovět. smích

 

Myšlenka na vlastní festival byla klasická hospodská hecovačka, kdy jeden z našich kamarádů hodil tuhle myšlenku na stůl mezi škopek a tuzemák. Dokonce měl i jméno – tím, že se festival koná na fotbalovém hřišti v Olší nad Oslavou a Olešákům se říká Šváby, tak vzniklo jméno ŠVÁBFEST. Letos proběhne už třetí ročník a zase to bude o kus lepší a propracovanější. Je to totální multižánrovka – od rocku a punku až po rap a horrorcore. Letos se totálně těšíme na punkovej nářez a zlatej hřeb večera v podání PRAGO UNION v čele s Katem. Fuck jo!

 

Matěj Štěpánek je nedílnou součástí Fajtfestu jako kapelní manažer. Svými zkušenostmi pomáhá festivalu i kapelám zvládat všechny výzvy, které přináší tvrdá hudba na vrcholu Vysočiny. Kromě Fajtfestu je také součástí Lionheart crew a jeho láska k hudbě ho provází celým životem. V rozhovoru s Matějem jsme nahlédli nejen do zákulisí festivalu, ale i jeho osobních zkušeností se světovou hardcore scénou.

 

Ahoj, v první řadě chci poděkovat za váš čas a vážím si zájmu o rozhovor, který bude snad pro někoho zajímavý. Historek mám mraky, ale asi tady uplatním upravené a přenesené pravidlo “Co se stane na Kopci, zůstane na Kopci”. Některé věci jsou prostě nepublikovatelné… Ale co mi třeba hodně utkvělo v hlavě, tak je Attila 2023, kdy Frontz lezl na komín chaty, prohlašoval, že je Santa Frontz a jestli má dát stagedive pro těch pár lidí, co ho vidělo a nechápalo, co to sakra dělá. hahaha

Nejlíp, nejhůř, to se těžko popisuje, protože se snažím, abychom měli jako festival individuální přístup a snažili se vždy všem vyjít vstříc, pokud se nejedná o úplné nesmysly. Historicky třeba Rise of the Northstar byli hodně nároční kvůli zachování jejich soukromí, což naprosto respektuji. Ale když mi asi během 20 minut Pierre (ahoj brácho!), jejich manažer, už po čtvrté změnil trasu a požadavky, jak dostat kapelu na podpisovku, tak jsem řekl dost, dal mu 3 varianty, které dávaly smysl, a že má 10 minut, ať si vybere, jinak že se podpisovka ruší, protože bylo potřeba organizovat i kluky z JK Security. A hlavně jsem nechtěl takhle jednoduchou věc řešit tak dlouho. Jak jsem už řekl, je toho spousta a až jednou napíšu knihu, tak to tam všechno bude.

 

Upřímně to celé začalo už v roce 2003, když jsem byl s rodiči na road tripu po západní části USA a asi 2 týdny jsme byli v Kalifornii. Bylo mi tenkrát 7 let, takže si moc věcí nepamatuji, ale Kali mě učarovala a nikdy nezapomenu ten vibe, který ta země má. Střih, je mi asi 16 a objevil jsem kapelu z Kali, která má super hudbu a skvělé texty. Všechno se to stalo v milovaném Rock Café. Došel jsem na merch, kde seděl Jay – bubeník, a já mu svou lámanou angličtinou řekl, že si s ním chci dát pivo a aby mi vyprávěl o San Francisku. Byl pro, tak jsme dali pivko a povídali si. Asi jsem na něj nějak zapůsobil, nebo nevím, protože potom na každém dalším koncertě si mě už pamatoval a vždycky jsme dali pivo, cigáro, nebo prostě jen tak kecali.

Co se fungování týče, neřekl bych, že jsme extra velká kapela. Máme výhodu v tom, že jsme komplet celá crew dlouholetí kamarádi, kteří nemají pořádně čas spolu být jinak než na tour, takže si užíváme každý den. Zároveň je tam ale spousta práce a dřiny, která občas není vidět. Každý má své povinnosti, na které jsou navázány další věci, takže když nedáš 100 %, přiděláš práci někomu jinému, a to nechceš. Naštěstí každý ví, co má dělat, tak to funguje jako švýcarské hodinky.

 

Tady se mi úplně nechce odpovídat. Takže ti spíš řeknu, že je to skvělý chlap, businessman, táta, kamarád a člověk, kterého bych přál do života každému.

 

To bylo skvělý, americká hardcore scéna je víc DIY a mnohem víc syrová. Byly to koncerty třeba jen pro 100 lidí, ale ta energie tam byla šílená. Nechalo to ve mně silné emoce, protože na lidi, kteří mají tak drahé životní pojištění, byli utržení ze řetězu neskutečným stylem. Po každé kapele byl někdo od krve.

 

Všechny ty kluky miluju, jsme velmi dobří přátelé a v podstatě stále víme, co se děje v našich životech. Kromě toho, jak skvělí lidi to jsou, tak i hudebně jsou boží. Asi nejvíc cením tu jednoduchost. Například skladby Antpile a Antpile 2 jsou tak geniální, že tou hlavou házíš, i když se ti nechce. hahaha

 

Dobrá otázka, asi hlavně dobrou náladu, protože jedou na dovolenou. Teplý spacák a pláštěnku!

 

The Narrators. Mám hroznou radost, že vše dopadlo dobře a kluci přijedou. Mají co ukázat!

 

Byl tam problém s počasím, to je věc, kterou nikdy neovlivníš. Přišla bouřka a vítr, poničilo to střechu hlavní stage.

 

Budeš se asi smát, ale strašně teď jedu country. Hlavně Lakeview, Amigo the Devil, Jay Webb a třeba Hardy. Občas to proložím Redzedem nebo Wu-Tang Clanem.

 

Nevím přesně kdy a kde to bylo, ale byl to moment, když mi došlo, jaký to má vlastně dopad na lidi.

 

Nevím, jestli se dají oba trhy srovnávat, protože rozdílů je tam hodně. Hlavní je podle mě asi vzdálenost mezi jednotlivými zastávkami na tour.

 

Je toho spousta a úplně nevím, co je největší highlight. Asi každý moment, kdy tam mám okolo sebe nějaké kamarády.

 

Zkušenosti, kontakty, pokora. Malé kapely v některých případech nemají ani jedno a je náročné je udržet nohama na zemi.

 

Asi mě naučila vážit si maličkostí, jako je třeba kafe s kamarádem, a taky to, že je normální si pomáhat.

 

Kupujte lístky v předprodeji, pomáhá to promotérům. Choďte na koncerty, bavte se tam, a pokud se vám něco nelíbí, dejte konstruktivní kritiku nebo mlčte.

 

Medical tým Pavla Sochora ( Pavel Sochor) je už několik let neodmyslitelnou součástí Fajtfestu. Ať už jde o rychlou pomoc v circlu, řešení nečekaných situací nebo pohotovost pro návštěvníky i kapely, jejich práce na festivalu je nenahraditelná. V rozhovoru s Pavlem se dozvíte nejen zákulisní historky, ale také to, co všechno obnáší být zdravotnickým týmem na jedné z nejintenzivnějších hudebních akcí v Česku.

 

Na začátek zdravím celou Fajtfest rodinu! Náš tým se skládá ze 3 až 4 osob, podle časového harmonogramu produkce. V týmu jsme ve složení zdravotnický záchranář, dipl. sestra a 2x zdravotník (já, Kuba, můj taťka a Vláďa). Jinak to bude myslím pracovně čtvrtý nebo pátý Fajt, první jsem byl na "pinckovi" za plotem. smích

 

Lidé nás najdou vedle "budky" (nebo jak to nazvat) na nabíjení čipů. Stan je označen a většinou před ním stojí UTV označené MEDICAL. Jinak určitě nás najdou na plánku areálu a poté to bude hračka… Jsme rok co rok na stejném místě.

 

Ano, bohužel na ty dva vážné úrazy se jen tak nezapomene a dodnes nechápu, že se oba jedinci ocitli ještě další dny na festivalu, bylo to pekelný. Každý rok se setkáme s nějakým úsměvným příběhem nebo situací, ale rád bych dodržel trochu mlčenlivosti a nechal to v týmu. Určitě by se v tom jedinci poznali a nerad bych, aby ztratili důvěru v náš tým (někdy jsou to i dost choulostivé věci po předešlé noci ve stanovém městečku smích).

Ale zmíním dva úsměvné úrazy. Borec přiběhl z moshe s vykloubeným ramenem (děje se mu to opakovaně), jediné, co požadoval, bylo nahození – to se naštěstí během vyšetření podařilo. Borec zařval díky a smykem vyběhl z našeho stanu čeřit prach přímo před pódium.

Podobný případ byl týpek, který přiběhl s totálně na placku, deformovaným – zlomeným, krvácejícím nosem od loktu z circlu. Strčil si u nás ve stanu do každé nosní dírky tampón a během mžiku byl zpět v circlu. Pak do konce festivalu jsem ho potkával a přišlo mi, že si se zlomeným nosem užíval festival ještě víc než normálně… Spokojený člověk, vždy s úsměvem 

 

Je to takové rodinné: návštěvníci, pohoda, odreagování, zahození všech všedních starostí, umístění festivalu. Celkově je nejlepší ta nastolená atmosféra mezi návštěvníky a festivalem, která po celý festival panuje.

 

Ok, tak jinak… "Áčka" slibuji, že bych si koupil i lístek. smích Jinak bych rád viděl zpět Landmvrks nebo Polaris. Jestli pozvete v roce 2026 ten nový Linkin Park s tou holkou, tak si hledejte nový Medical. smích

 

Nás se to týkalo tak, že jsme se skoro nevyspali. Ale snad se klukům líbilo a třeba se někdy na Kopec vrátí… A po noci nepřišli na ošetření, tak asi proběhlo vše v mezích.

 

Nefunguje a fungovat nebude, dokud tihle kluci nepřijdou na to, o čem to celé je, a neposlechnou životní cíl a cestu. Pokud neotevřou oči, nikdy nebudou šťastní, ale já tu jsem pro ně den co den, rád jim pomohu. (mimo rozhovor Pavel: "Šla by tato odpověď udělat v písmu červeno-bíle?")

 

Přípravy na festival jsou v řádu týdnů až měsíců. Připravuje se veškerý materiál, batohy, vybavení. Vzhledem k umístění areálu se řeší UTV (velké díky Motocentrum Olešná – Tomáši Studenému). Díky UTV se dostaneme během chvilky do kempu, k vysílači, je to velký areál v přírodě, takže nám i návštěvníkům UTV velmi pomáhá.

Poté se připravujeme psychicky i fyzicky – je to vždy masakr, co se týče počtu hodin. Pokud člověk požívá alkohol, sem tam si schrupne, zapaří a nějak si ten fest užívá, tak čas plyne jinak, než když jste dny od dopoledne do nočních hodin na deseti kafích a řešíte nespočet věcí, úrazů, problémů, informací a musíte být OK.

 

Tak spolupráce v minulosti proběhla se ZZS a PČR, což je vždy naprosto bez problémů. Hodně věcí, pokud se to nechá vyřešit, se snažíme zvládnout na místě, aby návštěvníci nepřicházeli o čas na festivalu.

 

Fajt je prostě jedna velká rodina a od toho se odvíjí i naše práce.

 

Já většinou zavítám až na Leoše Mareše do skibaru. smích