Postava kterou není moc třeba představovat .

Stoji za několika úspěšnými kapelami například DÆRRWIN, Born Again či 5SYMBOLS, módní guru , vegan a pořadatelem oblíbených akcemi Mosh bowl , tak kdo ještě netuší je tu Zdenda Kůrka!

1Koncerty v Kame, to byla taková souhra spousty náhod. Předně – v tu dobu tam fungoval objekt na UDG bázi. Sice komerční a reálně papírově v pořádku, ale kdo tam kdy byl, tak chápe, co tím chci napsat. V tu dobu tam jely spíš reggae a hip-hop věci a motalo se to hodně kolem kapely Sukulent Sound. Ale Kame je opravdu maloměsto, kde se všichni znají, a díky mým známostem a zkušenostem z HC scény jsme se domluvili, že to tam zkusíme – a už první gig předčil očekávání a rozjelo se to nevídaným způsobem. Až do té míry, že tam jezdili lidi z Prahy, Vídně!! A cokoli se tam udělalo, byla show a hlavně zábava – což je zásadní!

To se bavíme o Čečkarne a Satanzelu. Asi po třech letech došel dech a já jsem přesunul aktivity na Bowl. Sice tomu trochu chyběla atmoška, ale i tam se odehrály úžasné koncerty, pro mnohé nezapomenutelné. I po letech díky všem, co chodili, užívali si a podporovali.

A jestli se něco podobného rozjede? Tome – “never say never”, ale… jedna snaha tam byla, ovšem covid ji zhatil a těžko napsat, co bude dál.

Jinak, abych odpověděl na otázku, kdo se u nás ve village ukázal – tak předně musím napsat, že při příjezdu se děsili, kde jsou, ale po koncertě nadšení nebralo konce a hodně z nich se vracelo zpět. A když ne oni, tak jejich spřátelené kapely. Psát výčet by bylo vážně dlouhé, ale když to vezmu zjednodušeně – šlo o bandy z Rakouska, Ruska, Německa, Švédska, Francie, Itálie, Kanady, USA, Anglie, Slovenska… A pokud nějaká větší jména, tak Betraying the Martyrs, In Other Climes, The Green River Burial, Moments, Through This Defiance, Taped, Showyourteeth, Companion a asi největší jméno byla Normandie – kteří tu v březnu hráli na Bowlu, aby už na podzim jeli obří halové tour po UK a pak USA.

Někdy se to tak sejde – ta doba, lidi, zápal – a pak jdou dělat věci, o kterých se ani nezdá. Vždyť to znáš… A jasně, že tu hrály v tu dobu ty nejlepší kapely od nás.

 

DÆRRWIN – ambiciózní ano, ale originální už méně, i když pro spoustu lidí asi ano. Co k tomu napsat… Krásná doba, kdy se po menších otřesech sešli čtyři lidi, co si rozuměli i mimo stage – což je hodně důležité. My spolu vážně trávili spousty víkendů a tours, a mnohdy i déle.

Bambi je famózní muzikant s takovou tou “jejich” živelností a často se to přenášelo i mimo stage. Ivan, ač se to nezdá, kluk co nikdy nezkazil žádnou srandu, to samé Pitrs – a do toho všichni dospělí. Každý měl nějaké mouchy v jednání, ale jako celek silní. A se zásadami, co jdou nad rámec hudby a dokážou ti formovat a vést život.

Hodně jsme získali, ale s tím jdou ruku v ruce i ztráty. Nelituji ničeho a vděčím za každou chvíli, co jsme fungovali. Možná ten samotný hype byl tak velký a těch možností tolik, že nás to trochu zválcovalo. S odstupem času člověk vidí, že toho někdy bylo trochu moc, ale… když auto jede po rovině, šlapeš na plyn.

Maďarsko, Itálie, Německo, Holandsko, Francie, Slovensko, Polsko… a v CZ snad všude. A noční slot na FF? To je jeden z koncertů, co v tobě zůstanou navždy.

 

Metalgate… bylo pro nás naprosto velké překvapení, když si nás label našel a vybral, a od prvního setkání musím napsat, že vždy šlo o příjemné setkání. Co se týká podmínek, tak u první desky bylo vše splněno beze zbytku a smlouva na další byla nachystaná – z mého pohledu za skvělých podmínek.

A dost možná mají ještě teď nad hlavou svatozář za trpělivost, a i to bylo ve finále málo… ale díky a poklona za vše, co se ve spojení s MG stalo.

 

Hmmm, tak to bude trochu oříšek vybrat co a kde… Tak já to vezmu podle kapel, se kterými jsem prošel životem.

5Symbols – v Londýně, v Holandsku v Ede, v Polsku – tam to bývá vždycky na krev , v Blavě

S Born Again jednoznačně ve Vídni na ViennaCore festu.

A s DÆRRWIN určitě Fajt, Brutal Assault, v Paříži, Lipsku… Kámo, těch topů bylo dost

 

Proč?? To už jsem trochu nastínil výš – byl to souběh věcí a událostí. Ano, byl tam určitě potenciál a třeba by to i nějak šlo, ale časem se ukázalo, že i když se říká, že vše a každý jde nahradit, u našeho organismu platí výjimka.

Ivan totálně vyhořel a nešel nahradit – ani lidsky, ani hudebně, a už vůbec ne se zásadami, co nás zdobily a dělaly trochu výjimečnými.

Do toho přišel covid, problémy se zkoušením v Praze, Bambi šel na Moravu – a vše dopadlo, jak dopadlo.

Ale musím zopakovat, že všichni jako jeden byli výjimeční kluci a jsem rád, že jsem měl to štěstí s nimi trávit čas.

 

Vege… jak dlouho?? Maso a vše s tím spojené jsem neměl cca 32 let, a striktní vegan jsem myslím tak 15 let minimálně.

A byla to nejlepší rozhodnutí mého života – jak to první, tak to druhé.

A já děkuji FajtFestu, že i tam dnes není problém přežít ty tři dny – každým rokem se level zvyšuje. Děkuji!!

 

Bobe… už je to nějaký čas, co to ve mně usnulo. Myslím ambice být na stagi – to nejde jen tak za každou cenu být na té vyšší straně, ale musíš to uvnitř cítit, že chceš, že ti to chybí…

A musím zároveň dodat, že se mě na to ptá dost lidí, dost nabídek jsem dostal a teď mi má „někdo z nějaké“ kapely poslat nový materiál.

Takže opět napíšu: never say never, ale zatím to spí. Silně.

 

Česká scéna… no co k tomu napsat. Já jsem šťastný, že stále fungují zavedené firmy jako Sunset Trail, Something Like, Severals, Decultivate, Kronstadt…

Samozřejmě mě mrzí pauza Skywalker, ale zároveň kluci jsou v dalších projektech a oni ví nejlépe, proč tomu tak je – a tak to je správně!

Co se týká nových kapel, tak možná to, co napíšu, nebude úplně aktuální, ale: Pulse, Lifelike, Remain Sane, Cryout a hlavně Chrpy!!

Potom znovuzrození SWYF, Tchert…

Já myslím, že je všechno tak, jak má být – a ano, občas to někdo zabalí, ale zase vznikne něco dalšího.

Věřím, že tenhle fungující proces je plus pro všechny! A když vidíš, kolik českých kapel dnes jezdí po světě, tak musíš jen tleskat.

 

Vysočina… kamaráde, to je pro mě hudebně trochu náročný kraj – tedy alespoň z toho mého konce od jižních Čech.

Jsou tu zmiňovaní Cryout, pak občas něco vyskočí v Pejru – vedle už stálice The Revolt – ale…

Pokud máš na mysli naději, tak rád se nechám překvapit.

Myslím, že spousta kluků ani neví, jak na to. Ono to je v podstatě – a hlavně v té naší muzice – strašně snadné, ale zároveň strašně náročné na čas.

A ten nejde koupit a blbě se obětuje…

 

FajtFest… určitě tomu, že je jiný, nahrává krásná lokace, která je zároveň prostorově omezující, a tím si to zachovává ten tvar menšího festu, kde spoustu lidí znáš, potkáš, a v podstatě už dopředu víš, že minimálně jednou musíš s Jirkou Čápem na rozhlednu.

Když chceš chill, zajdeš za klukama od Pavla Sochora – tam potkáš Ohyho…

Je to zkrátka festival plný jistot, kde – alespoň u mě – není hudba to zásadní…

Ale setkat se a říct: „Čus woe, jak je?“

To potřebuju.

 

Zážitky?? No, když pominu sebe s DRWN, tak každý rok mě tam něco vystřelí z kecek… Taped, Comeback Kid, Emmure, Landmvrks, Gaerea, Unearth…

Tome, bylo toho spousta a já věřím a doufám, že ještě bude!!

A na co se letos nachystat?? Já tu nebudu vypisovat půl lineupu, ale napíšu tři pro mě zásadní:

Miluju Lorna Shore, takže Ruins of Perception, stejně tak ujíždím na tom moderním HC, takže LoveLetter, kde je hvězdné složení.

A hlavně Freya – kámo, to je splnění snu.

Když ses ptal na veganství – tak jestli mě něco ovlivnilo a otevřelo oči, tak v 90’s Earth Crisis!!

Naprosto zásadní kapela v mém životě, co stále drží tu pochodeň straight edge × vegan style. A část kapely Freya je právě z EC.

Zkrátka – Karl na FF!!

Strop.

 

Tak tohle je naprosto jasná věc a nevím, jak to mají jiné koncerty, ale tam, kam chodím já, to jde – předpokládám – ruku v ruce.

A já stále, i když možná naivně, věřím, že všichni tam jsou na stejné straně barikády, protože z mého pohledu je xenofobie, rasismus, fašismus naprosto mimo chápání a pochopení v mém světě.

Věřím, doufám – možná to chci jen vidět lepší –, ale nepropadám skepsi a černým myšlenkám…

Máme se skvěle. A to i díky otevřenosti!

Já to nemůžu a nedokážu hodnotit, ale myslím, že těch malých se to určitě netýká. Ty střední jistě mají svou základnu a fanoušci koupí ať už nosič, nebo merch.

A ty velké… tam asi bude klid. A podle toho, kolik denně, týdně a měsíčně jezdí kapel po Evropě tours, si myslím, že to snad tak černé nebude… snad.

 

Pavel Sochor je vždy vděčné téma. Já jsem tedy velmi rád, že mě tak vnímá, a na oplátku chci i tady vyjádřit svůj dík a obdiv nad jejich prací – ať už na festu, nebo v normálním životě. Kluci, jste skvělí všichni – big hug!

A pokud jde o trendy, ano, občas to sleduji a léto bude rozmanité, ale v žádné kolekci jsem nenašel žádný dres – ani Slavie, ani Sparty!

⸻

A závěrem chci napsat pár slov a vět k věcem obecným… Jezdím na Fajtfest už řádku let a je tam stále dost stejných lidí, ale znám i dost těch, co z důvodů osobních už nechtějí, a dost těch, co nikdy nebyli, protože… někdo něco říkal. Osobně si myslím, že všichni Fajtfest potřebujeme – nejde jen o produkt s muzikou, ale o setkání, poznání, poznávání a chvilku chillu.

Pokud festy tohoto typu zmizí, zmizí i ta lidskost, která je pro každého důležitá, a ty hodnoty, co jsou nadstavbou věcí jako je třeba Fajt. I já měl s Bobem třecí plochy, ale není nic snazšího než si vše vyříkat.

Takže si podporujme to, co máme – ta loď je jen jedna. A jestli jsi jen něco slyšel, tak přijeď osobně poznat a zažít, kde je pravda. Tedy to je můj pohled na fest obecně – a doufám a věřím, že to setkávání je důležité nejen pro mě, ale i pro vás.

Cya na Kopci!