Martin Kozel Bastl – známá postava nejen Fajtfest family, ale velký fanoušek hudby obecně napříč žánry, a také milovník Shakespeara.

 

Čau, Bobe. Předně díky za oslovení. Slovy klasika „toto jsem

opravdu nečekal“. Vážím si toho, jsem překvapen a příjemně nervózní na otázky, které sis nachystal. Děláš ty rozhovory výborně. Tvůj odhad je v podstatě správný. Byl jsem chvíli na tom úplně prvním ročníku, přičuchnout k místní bouři. To bylo moje první setkání s Fajtfunem. Od roku 2013 jsem na kopci, vyjma roku 2023, každý rok. Takže se můžu považovat za takový drobný inventář.

Hah, přezdívka vznikla na střední snad hned první měsíc školy. To jsem byl ještě naprostý holobrádek, takže s bradkou to nic společného nemá a vznik přezdívky ani není nějak zvláštní. Dva spolužáci si tu přezdívku vymysleli, že jsem jim Kozla připomínal. Něco na tom možná je. Hlavně to bylo pubertální období vzdoru a vymanění se, k Satanovi blízko a přišlo mi, že někam patřím. Takže jsem tu přezdívku s radostí přijal okamžitě, vzal ji hrdě za svou a trochu se za ni schoval.

 

Fajtfest je jiný v mnoha směrech. Jak několikrát zmíněno, předně je to unikátním místem. Neobvyklá místa dělají svoje, přičemž tu akci posunou na jinou úroveň. Tuším, že na Slovinsku je festival v údolí řeky, u nás musí být zajímavý Rock Castle v zámeckém parku Moravského Krumlova. Nicméně, rozhledna a sjezdovka je jenom jedna. Žánrové mantinely Fajtfestu jsou další faktor, což vymezuje fanouškovskou základnu, z čehož plynou další plusy. Je z toho komunitní záležitost, čemuž napomáhá i velikost (cca 2000 lidí?), takže když přijedeš poprvé, všechno a všechny máš na dosah. Každý, kdo je tu prvně, okamžitě zapadne, najde si svou skupinku. A když následně během roku jezdíš po koncertech napříč republikou, s velikou pravděpodobností v davu potkáš někoho známého alespoň tváří, když ne osobně.

Tím vším bych Fajtfest doporučil. Když přijedeš poprvé, do chvíle si připadáš jako doma mezi svými. Když se otevřeš ty, otevře se Fajtfest. To je asi ta zásadní nuance místní atmosféry. Kapely na dosah (i na panáka), pódiová hydra, nad kterou svítí rozhledna, odkud vidíš až císařpánu do oken, krásný město pod kopcem na jedné straně, vlnící se Vysočina na druhé, šumící dálnice místo počítání oveček při spaní. Návštěvnický servis, nikde není přetlak davu, všude blízko, pohoda, metal. Jediná obrazovka na celém kopci je v restauraci, na které běží záznam Disasterpiece od Slipknot nejen při snídani. A i tyhle maličkosti dělají Fajtfest tím, čím nám všem je.

 

Wow, těch všech byla za ty roky skutečně dlouhá řada. Řeknu to tak, že většina nejsilnějších hudebních zážitků plynula z momentu překvapení. A to umíte. Stačí vzpomenout první Jinjer, Infected Rain ve skibaru, Rise of the Northstar, Get the Shot nebo Crystal Lake. Za sebe musím vypíchnout srdcovky While She Sleeps, Mushroomhead i překvapující Landmvrks a nekompromisní Unearth, lásky na první dobrou třeba Our Hollow, Our Home, For I am King, Polar, The Oklahoma Kid.

Těch nehudebních je taky spousta, většinou v pamětihodných obrazech. Ještě tu nikdo nezmínil, ale místní legendou zůstane černá díra v podobě vojenského stanu Point2Point uprostřed louky. Kdo ví, ten ví. Konkrétně za sebe jsem se den před, tuším, ročníkem 2017 natolik zprasil ve společnosti Infected Rain, že jsem byl následný den naprosto nepoužitelný. To bylo naposledy, co jsem se takhle sundal na hudební akci. A vlastně téměř i kdekoli jinde. Jinak je pro mě Fajtfest skutečně o setkáních. Třeba s legionáři v Legiovlaku, kdy se nás ptali, co se na kopci děje za festival, že to v noci při službě poslouchali a byli docela zvědaví. Nebo nalétávající dvouplošník. Většinou se jedná o taková ta vnitřní pobavení, která si s sebou neseš, ale při vyprávění tak dobře nevyzní.

 

Jo, na spojení Architects a Fajtfest čekám od roku 2015 =o) Je mi jasný, že je to momentálně jen mlhavý sen, ale i ty se plní, takže nepřestávám tiše vnitřně doufat. Ale abychom se drželi v (snad) reálnějších možnostech, tak dalším snem jsou Killswitch Engage. Jsem přesvědčen, že Adam D. by si během setu zalyžoval na skibaru. Navíc KSE republice dluží plnohodnotnej koncert z doby covidu=o) Bodycount by byli skvělý. Sylosis s velkým nadšením. Je právě skvělý, že sem taháte žánrové velikány, staří pardálové to dovedou rozmašírovat úplně jiným stylem. Nebránil bych se ani víc Skandinávii. Víš, melodeath a tak. Za mě to byla taková evropská odpověď metalcoru přelomu tisíciletí a navíc se mi zdá, že poslední dobou sever Evropy začíná znovu sypat velmi zajímavé kapely. Možná se k nim ještě dostanu.

 

Rozhodně. Rozbití konceptu a vybočení věci jedině přispívá. Takový úhyb dal vzniknout koncertům ve skibaru, pro Gutalax nemám definici. Jasně, může se stát, že to konkrétnímu člověku nesedne. V takovou chvíli je to skvělá příležitost k pauze, zvolnění, pokecu, procházce, koupačce, odpočinku. Pokud teda nejdeš spát s večerníčkem jako Urb, abys prospal headlinery. Takže za mě vybočování rozhodně ano. Nerozumím moc těm následným stížnostem. Chápu, že to pro člověka může být sračka (Sodoma Gomora za mě třeba byla těžce vedle, stejně jako mě míjí spousta elektroniky nebo souvislá řada breakdownů), ale abych si tím nechal kazit festival nebo to kazil někomu jinému? Ale no tak. Uvolni se.

 

Máš pravdu, chodil jsem na hotelovku čtyři skvostné roky. Dalo by se říct, že hotelovka do značné míry pomohla rozvinout mou osobnost před sebou samým. VelMez jsem si hned zamiloval. Vlastně někdy tou dobou jsem objevil i Bad Victim, následně po škole k Rock Depu a pak už to díky místní scéně bylo jenom kousek na kopec. VelMez si mě tedy podmanil nahned.

Internety jsou zlo=o) u těch diskuzí je mi mnohdy špatně. Lidi si furt stěžují (nejlíp na nesprávných místech) na cokoli, téměř nic nikomu nepochválí, ba nejlíp druhou stranu úplně zdevastovat. Nejhorší pak je, že se tak neděje jenom na sítích, tam to ale máš přímo před očima. Pozoruhodný je, že (byť nejsem super angličtinář), že se to u nás jeví jako větší nešvar než kdekoli jinde. A tak občas něco napíšu a ono se to chytne=o)

Skutečně mi VelMez není lhostejný, to pouto je velmi hluboké. S Alexem Kaminarasem jsem velmi spokojen a místní by měli být taky. Ten člověk je pro město požehnáním. Jde na to jinak než většina starostů všude okolo. Je vidět na městských akcích často jako soukromá osoba. Zajímá se, snaží se hledat řešení. Viz třeba akce Židovská synagoga. Je otevřený, komunikuje přímo třeba na sítích. Viz třeba akce projekt sportovního areálu nad hotelovkou. O přístupu ke kultuře netřeba hovořit. A kam nemůže sám, tam nastrčí zástup. I když s ním třeba někdo nemusí v ledasčem souhlasit (a to je v pořádku), protože všemocný taky není, těžko mu něco vytýkat. Kdyby většina politiků – malých velkých – přistupovala k věcem takhle, možná by ta politika nevyvolávala tolik znechucení. Takže jo, važte si vašeho starosty a držte si ho. Těžko budete hledat někoho tak dobrého.

 

Pro Velké Meziříčí, ale i Vysočinu, jednoznačně hrdost. Vlastně se trochu divím, že ještě nemáte podporu Kraje. Ač je mi jasné, že Vysočina je velká. Že je pár dní v roce trochu hluku navíc, to ať se na mě nikdo nezlobí, už je poměrně ohraná písnička. Ať mi někdo řekne, zda byl s návštěvníky za 16 ročníků ve městě nějaký zásadnější problém. Třeba sama rozhledna se dostala do klipu Obey the Brave a Fajtfest hrál roli v několika dalších klipech. Ten dosah je větší, než se může zdát. Každoročně se na kopec dostaví neřku-li světová jména žánrové scény, něco peněz navíc přistane místním podnikům.

 

Vskutku tomu příliš nefandím. Není to nic pro mě, nicméně chápu, že to spoustě lidem vyhovuje. Je ale dobrý si všimnout, přes co dotyčný poslouchá a koho ve výsledku podporuje. Pirátství je špatně, ale spotify v pohodě? Trochu mi to hapruje. Pokud sám kupuju digitál, tak buď jakkoli přímo anebo přes bandcamp. Jinak máš pravdu, že staromilsky shromažďuju fyzický nosiče. Digitál ti nikdo nepodepíše a taky se připravíš o booklety, který jsou mnohdy samy o sobě uměleckým dílem (ne teda vždy). Sbírku mám nicméně malou, takže na vypichování toho moc není. Mám single In This Time od Epicy, který vyšel jako benefice ve spolupráci s World Wildlife Fund (skvělá organizace) a jedná se o nejdražší dvě písně, který jsem koupil (asi 400 za kus). Pak mám třeba Children of Fire od Oh, Sleeper, což se taky těžko shání a je to naprosto skvělý album.

Pak už je to o tom, že mám s tou věcí spojenou vzpomínku, nějaký moment nebo je to album významný pro mě osobně (jako třeba Let Go od Avril). Hudbě dlužím opravdu hodně. Mám Blindness od Bad Victim. Patrně první hudební CD, který jsem si kdy koupil a na kterém zpíváš ještě i ty. Ground Culture od Kingdom of Giant, kdy zpěvák Dana s úsměvem běhal po celém Svitu, aby mi ho nechal podepsat od zbytku kapely. Celkem těžko jsem sháněl kompletní diskografii, čítající čtyři alba, od The Sorrow. Mám všechny solo alba Anneke van Giersbergen, jí podepsanou. V tombole jsem skrze tebe vyhrál tehdy aktuální The Gray Chapter od Slipknot. A tohle jsou věci, které ti digitál prostě nikdy nedá=o)

 

Teď nejvíc točím aktuální Architects, Epicu a Killswitch Engage, protože na novinky, jak se zdá, bude letošek pro mě velmi kvalitní. Každou z těch desek jsem otočil už snad třicetkrát, a to se mi dlouho nestalo. Loni jsem objevil Ankor. Jejich album a celý cyklus alba Shoganai bylo něco bravurního. Pusťte si Prisoner. Jsou to skvělý hudebníci oddaný muzice, překračují hranice a mají luxusní nápady a věříš jim to. Naživo jsou skvělí. V Praze jim předskakovali A Dark Reborn, velké překvapení a výborný španělský melodeath. Nedávno se objevilo pár skvělých tipů. Třeba dvacet let hrající Finové Bloodred Hourglass snoubící ty nejlepší prvky švédsko-finského melodeathu. Taky první kapela, na kterou jsem si koupil lístek, aniž bych slyšel nějaký album. Finové I am Your God stojí taky za pozornost. A z Dánska vzešli dvacetiletí(!) smrtonoši Neckbreakker se silou lokomotivy. Stojí za nimi Nuclear Blast a desku jim masteroval Josh Middleton. To je snad doporučení samo za sebe. Poslechněte, přivezte=o)

 

Baudelaira spíš jen na střední. Byl to rebel s temnou myslí, což jsem do jisté značné míry taky, a tak trochu zapůsobil na tu temnou stránku k jejímu rozvinutí. Ostatně mi češtinářka na úvod prváku hrozila psychiatrem, než jsme k sobě našli cestu. Zlatá Zuzka. Především jsem byl odjakživa knihomil a britofil (i hudebně), což se pak někdy od dvaceti snoubilo do plnohodnotného bláznovství. I když mám větší rozsah, v zásadě platí, že miluju britskou literaturu a literaturu o Británii. Nejen Shakespeara, ale cokoli od počátku do první poloviny 20. století. Začal to Dickens, který je pro mě tím hlavním a od něhož vzešlo to vnitřní probuzení. Knih mám (zatím) přes 800, nejstarší výtisky jsou někdy z první poloviny 19. století a sotva je seženeš. Vznikem nejstarší je tuším Beowulf. Mám legendy, pohádky, prameny, deníky, filozofii, beletrii, poezii… Hochu, já jsem asi trochu blázen…

 

Byl a díky ti za postrčení, abych se účastnil. Sice nepěju a na nic nehraju, ale byl to zážitek. Vůbec ten projekt workshopů je skvělá věc a doufám, že v ní budete pokračovat už pro unikátnost. No, přiznávám, že jeho extravagance tak trochu atakovala moji hranici chápání=o) Ten kluk je jinde a horko těžko najdeš hranici mezi hudebnickou prezentací a samotným Justinem. Nadávky jeho směrem přesto nechápu. Vždyť síťovaný punčochy měl i Loz z While She Sleeps a neslyšel jsem tím směrem ani popel. Vzdor tomu šílenýmu je Justin sympaťák a učitel jakého chceš. I když musíš počítat s určitou formou duševní labilnosti. A s labilností musíš počítat u Tallah jako celku. I když jsem věděl, že to přijde, ohromně se mi líbilo, že Tallah nikdo nepochopil. Tallah totiž ani nepochopíš. Oni jsou čirý zhudebněný šílenství. Kapela z psychiatrický léčebny urvaná ze řetězu. A největší mindfuck na tom je, že to nějakým zvráceným prapodivným způsobem dává smysl. Je jedno, jak se k nim nakonec postavíš, faktem je, že Tallah jsou působivá záležitost, kterou nemůžeš přejít bez povšimnutí.

 

Poupravil bych tě, byla jedna z nejsilnějších. Určit tu nejvíc je vždycky ošemetná věc, nicméně Crystal Lake přivezli tsunami, na kterou nebyl nikdo připraven. Taky je dobrý zmínit, co to bylo za ročník. 2018 byl výjimečný v nejednom ohledu. Vrcholný vystoupení Never Left Behind i Head2Down. Z obojího vznikly klipy. Nebo fenomenální záblesk Shadow Area, Shifty chodící po střeše skibaru. A Crystal Lake byli skutečným bonbonkem. Ty vole, to fakt nikdo nepobíral. Apollo. Myslím, i když velikostně nesrovnatelný, že to bylo podobný, jako když Jinjer přijeli v roce 2013 jako náhradníci. A tohle je jedna z věcí, co Fajtfest umí. Vyčíhnout a dovézt neznámé jméno, které se následně stane solidním fenoménem.