Čau Bobe, díky moc za oslovení a možnost takhle hromadně oslovit Fajtfest Family. Jsem obecně dost ukecanej, takže klidně rád zapředu rozhovor i přímo na kopci u piva nebo na lyži.

Aktuálně dělám ve středně velké kanceláři, která má pobočky v Praze, Brně a Ostravě. Zaměřujeme se převážně na větší korporátní klienty a

veřejný sektor. K tomu se váže i moje velmi úzká specializace – ve své praxi se zabývám téměř výhradně veřejnými zakázkami. Tedy velkými nákupy pro stát – pomáhám státním organizacím, ministerstvům, městům ale i třeba univerzitám s jejich nákupy. Pomáhám ale i firmám, které se těch nákupů účastní a potřebují pomoc s nabídkami, nebo se jim na zakázce něco nelíbí a chtějí zakázku napadnout. Práce je to hodně zábavná a rozmanitá, běžně řeším třeba velké veřejné stavby, nákupy různých šílených přístrojů pro univerzity, různé IT systémy a podobně. Je to pokaždé něco jiného a vždycky zajímavé.

 

Právníci metalisté jsou mezi námi a je jich docela dost. O Nicol vím a myslím, že jsme absolventi stejné právnické fakulty. Na svém prvním Fajťáku jsem byl s kámošem, který na téhle fakultě dokonce učí, ale protože je to vážený pán a brzo bude docent, tak jeho jméno veřejně nepropálím. Ale nějací jeho studenti ho na kopci poznali a byli docela překvapení.

 

Dramaturgií, místem a lidma.

Fajtfest svým programem přesně trefuje kapely podle mého vkusu. Každý rok tady objevím spoustu nové a neokoukané muziky. Ve výběru máte taky dost čuch na to vyhmátnout nastupující velká jména scény, která se pak doplňují se zasloužilými legendami.

O místě a lidech tady od ostatních padlo už spousta. Kopec je fakt jedinečnej. Kdo nezažil, neví. Říká to tady každý a je to pravda.

 

Pro mě byl nejemotivnější koncert The Ghost Inside. Návrat téhle kapely do Čech, a ještě k tomu na Kopci. Stál jsem v první řadě a zpíval každé slovo. Emoce na tisíc procent. Přesně proto hudbu poslouchám a miluju. Fajťák mi dal jeden z nejsilnějších hudebních zážitků.

A na co se těším letos? Na to, že objevím zase nové kapely. Letošní program je opět hodně pestrý. Největší tahák jsou za mě Tetrarch, kterým na začátku května vychází nová deska. Bude to jejich česká premiéra, hodně se o nich mluví jako o nastupující velké kapele. Druhým velkým hitem je pro mě čtvrteční otevřené pódium. Už se těším na akrobatické výkony všech mosherů a mosherek!

 

Mám obecně dost problém poslouchat hudebníky, u kterých vím, že veřejně zastávají názory, se kterými silně nesouhlasím. Mám potom problém si tu hudbu užít. Nemám tím na mysli to, že bych poslouchal jen kapely, které vyznávají stejné politické názory, jako já. To by byla blbost a člověk by se proměnil v ideopolicajta. Ale mám hranice toho, co mi vadí a když je hudebník veřejně překročí a nereflektuje to jako chybu, tak u mě v podstatě končí. Beru to ale jako můj subjektivní pocit, rozhodně nikoho nehejtím za to, že poslouchá kapely, které já třeba z těchto důvodů nevyhledávám. Respektuju taky, že to spousta lidí má jinak a třeba obliba hudby u nich vítězí nad osobou hudebníka. Celkově je tohle hrozně zajímavá diskuse – nakolik lze oddělovat dílo od jeho interpreta, nakolik je hudba nepolitická (což vůbec není!) a podobně. V souvislosti s filmem o těchto věcech zajímavě píše Kamil Fila, určitě ho doporučuju sledovat, pokud vás tyhle témata zajímají. Napsal i poměrně rozsáhlou knihu Kamilovo pozdní odpoledne, která stojí za přečtení.

Takže osobně jsem rád, že CJ pro svoje transfobní výroky z kapely vyletěl. To, že TAIM přetočili už nahrané vokály na novém albu a vykopli ho před velkou tour značí, že s ním kapela už opravdu nechtěla mít nic společného. Byl jsem na jejich koncertě v SaSaZu po tom, co byl CJ odejit a Tyler Miller je za mikrofonem monstrum, takže myslím, že TAIM budou pokračovat úspěšně dál. A já je budu dále s chutí poslouchat.

 

Tuhle kauzu jsem upřímně vůbec nesledoval. Ale střípky, co jsem tak zaslechl, podle mě značí klasický recept na rozpad kapely. Ego a nejasné smlouvy. Právníci jsou v tomhle hrozně otravní, ale od určité míry profesionality v podstatě každá lidská aktivita právníka potřebuje.

 

Já poslouchám strašně moc nové hudby. Vždycky o sobě s oblibou říkám, že jsem jak houba, která pořád potřebuje nasávat nové hudební podněty. A neomezuju se jen na metal. Nepohrdnu dobrým elektrem, hiphopem, nebo reggae. A poslouchám spoustu podcastů.

Takže když mi někdo bude chtít doporučit nějakou dobrou hudbu, budu moc rád.

 

Přiznávám se, že hudbu doma konzumuju výhradně prostřednictvím streamu. Tady za mě vítězí pohodlnost a dostupnost všeho. Ale vnímám ty problémy, které zmiňuješ.

Proto je pro mě hodně důležité chodit na živou hudbu do klubů. Kupovat merch s dál podporovat nejen větší, ale i malé a lokální kapely a kluby. Tímhle způsobem hudba a scéna žije. Lidi se na koncertech potkávají a na téhle klubové úrovni se za mě dějí nejzajímavější akce. Tohle je esence toho, co dělá hudbu víc než jen pasivní poslech ze streamovací platformy.

Takže výzva pro všechny – pokud vás nějaká kapela baví, zajděte na jejich koncert s naditou peněženkou a pořádně to roztočte u stolu s merchem! Ať pak druhý den každý ví, že neposloucháte nějaké rádiové ploužáky, ale kapelu, jejíž jméno na vašem novém triku s hromadou mrtvol a démonů nejde ani přečíst. Stejně tak bude mít dostatek oblečení na Vánoce za příbuznými, které vidíte jednou za rok, nebo na nedělní oběd k babičce.

 

Jsem velký milovník piva a myslím, že zrovna v tomhle by mohl Fajťák trochu přidat. Všude kolem je spousta vynikajících pivovarů a větší možnost volby bych uvítal. Jinak je to festival, takže piju všechno. Velký hit je pochopitelně absintová limonáda – k té dostaneš meloun a můžeš pak šprtat pecky na nic netušící okolo stojící lidi. Poslední den piju vždycky nealko, protože ráno řídím domů. Z těch birellů je mi pak blbě ještě týden.

 

Služby už jsem zmiňoval. Stánek, ledničku, cokoliv, kde bude výběr z nějakých dobrých craftových piv.

A kapely – zahraniční určitě Whitechapel a Heaven Shall Burn. Pořád doufám, že se podaří dovézt zrušené Sick Of It All. Na Kopec taky dost sedí crossover thrash, takže vidět pod rozhlednou Tonyho Foresta by nebylo vůbec špatné. A je jedno, jestli spolu s Municipal Waste či Iron Reagan.

Z českých jako původem vyškovák musím lobovat za tamní instituci Dark Gamballe. Pokud nebudou příští rok, tak založím oficiální petici za jejich účast.

 

Na onom koncertě jsem nebyl, takže nebudu mudrovat o něčem, co jsem neviděl. Soud Randyho Blytha osvobodil, on sám se vyšetřování a ani soudu nebránil. Dobrovolně se všeho zúčastnil, i když jako občan USA si myslím mohl klidně obstruovat a hrát celou kazu do ztracena. V tomhle mi byl sympatický. Postavil se k celé věci čelem. Co dělal nebo nedělal na místě ať soudí ti, co u toho byli.

Za mě ale celá smrt onoho mladíka bylo obrovské selhání pořadatele. Kapela má právo nechtít na pódiu lidi a když to tak je, tak to pořadatel musí zařídit. A musí to zařídit tak, aby se nikomu nic nestalo. Přes to nejede vlak. Je mi jasné, že sehnat soudnou ochranku není lehké, stejně jako ručit za každého člověka, který dohlíží na bezpečnost. Ale v tomhle ohledu je myslím nutné bazírovat na naprosté profesionalitě všech zúčastněných, s výjimkou zdivočelých fanoušků snažících se proniknout na podiu a udělat si fotku. Pro tyhle paka se to totiž celé s láskou dělá. Čímž zdravím Iva.

Určitě je taky potřeba, aby i fanoušci byli soudní. Což myslím tak, že se bavíme o koncertech tvrdé hudby a soudnosti přiměřené téhle aktivitě. Takže soudné chování v moshpitu by vaše máma, nebo referent BOZP v práci za soudné asi neoznačili. Ale holt i u téhle aktivity je potřeba přemýšlet.

Chci moshovat, nebo nechci? Podle toho si stoupnu. Nepřebral jsme už náhodou na to, abych šel do pitu? Jsem na tom kondičně dobře? A pak se musím v pitu chovat v rámci možností ohleduplně – pořád je to moshpit a jdeš se tam rozj*ebat, ne poklábosit s kámošema. Musíš ale vždycky respektovat, když se někdo nechce přidat a zvedat lidi ze země. Člověk počítá s modřinami, škrábanci, naraženinami. Ale vážnější zranění by se v pitu fakt stávat neměla.