HKHC komunita, frontman kapely Flashback, velký znalec hardcore, srdcař a především člověk, co měl vždy co říct – shrnuto: osobnost české hardcore scény. Představujeme Mathes Vyhnaanálek.

Ahoj, ahoj. Díky moc za oslovení. Když jsem sledoval jména v této rubrice, nikdy by mě nenapadlo, že

mě taky oslovíte. Je to pro mě čest a vážím si toho. Pojďme na to.

Sice jsem asi nejvíc okolo festivalu vidět já, protože spravuji účty na sociálních sítích, ale jinak to je

společné úsilí celý crew, která je převážně tvořena členy kapel Flashback a Everyday Hate. S

pořadatelstvím koncertů má většina z nás zkušenosti a s myšlenkou celodenní akce jsme si hráli už

nějakou dobu. Když za covidu začali padat první lockdowny a omezení, měli jsme reálnou možnost něco

udělat jenom v létě a venku. V podstatě ze dvou klubovek jsme udělali jednu venkovní akci, HKHC

festival. Venku teda byli první 2 ročníky, pak jsme byli nuceni akci přesunout do jiného zázemí a žádný

outdoor areál nám nedával smysl. Takže jsme od třetího ročníku v prostorech klubu CC Lucie, kde je

všechno zalitý sluncem a jdou nám snad se vším naproti.

Myšlenka je taková, že chceme mít line-up převážně z hardcore kapel, které doplní punk, thrash a jejich

odnože. Zkrátka oldschool a underground. Snažíme se tahat i kapely z Evropy. Byli u nás Only Attitude

Counts, Punishable Act, Don Gatto a letos se lidi můžou těšit třeba na LIES! z Holandska, který v březnu

jeli s Madball jejich Rebellion Tour, a na Slovinskou legendu Odpisani. Do teď jsme měli kapely převážně

z okolních států, takže uvidíme, jestli má do Hradce Králové smysl takový kapely brát. Podle toho se taky

uvidí směr a budoucnost akce.

 

Tohle je pro mě osobně taková otázka na delší povídání a diskusi. Ale takhle na rychlovku bych to shrnul

asi takto.

Máme u nás hromadu kapel, co zahraje pár tvrdých riffů, obleče si maskáčový kapsáče, na konec setu

hodí nějaký Terror a pojmenují svoji hudbu jako hardcore. Protože pomalu ani neví, jak to nazvat. A nebo

prostě hrají nějakej druh coru, co se zrovna líbí, a dají si k tomu za lomítko hardcore. Tím nechci říct, že

by to měla být nutně špatná hudba.

Pak tu máme kapely, který z něčeho vyšly. Z něčeho co se dá uchopit a má váhu. Ano, je to klišé jaxvině,

ale hardcore není jen hudba. Je to cesta, kde máš nějaký hodnoty, který ctíš. V jedný části života mi to

pomohlo se mentálně postavit na vlsatní nohy. A z toho ty kapely vychází. Mám to štěstí, že jsem z části

Čech, kde vznikalo hodně těchto HC kapel a vyrostl jsem mezi lidmi, kteří to cítí podobně.

A třetí skupina je underground undergroundu. Je to výsada spíš jižních svahů, okolo Budějek a Brna. Ty

kapely taky z něčeho hmotného vychází, ale mají vlastní scénu, vlastní akce a moc se jinde neukazují.

Měli jsem u nás na festivalu třeba Dezinfekci. Super hudba a kluci. Ale několikrát jsme byli dotázáni,

jestli je tam opravdu chceme, že jsou mimo záběr festivalu. A že na punkáče jsou moc hardcore a na

hardcoráře jsou moc punk.

Takže z mého pohledu a ve zkratce asi takto.

 

Ve světě teď leze hromada super nových kapel. Řekl bych taková menší HC renesance, která podle mě

vychází ze zvuku a hudby kapel jako Trapped Under Ice, Expire, či WolfxDown. Agresivní, rytmický

riffy, co ti ukopnou hlavu a zbytek těla roznesou do všech stran bicí s basou. U nás to poslední alba hrajou

třeba Hopes a docela to šlo dřív i Eat Me Fresh. A dost kapel chce být druhými Kublai Khan, až to

kolikrát jde do beatdownu. Je to všechno takový ffffilthyyyyy. V dobrým smyslu slova. Taky se dost vrací metalickej hardcore. Za to můžou UK těžký váhy Malevolence a Guilt Trip, či Grove Street. UK bylo btw.

vždycky jinde.

Jako první tip bych hned napálil Locked Shut. Na konci srpna vydali svoji první desku a na ročním

shrnutí Spotify byli jako moje nejposlouchanější kapela za celý rok. U toho se člověk fakt baví. Koho

moc lidi podle mě neznaj a zaslouží si pozornost, tak jsou Street Soldier. To musíš slyšet. Dál co mě

napadá, tak jsem minulý týden objevil Animus TX. A jak já říkám, všechno co končí na TX, tak je láva! A

mimo všechno co jsem zmínil, tak si jedou Slope. Už to není úplně nová kapela, ale bavím se u ní jaxvině.

Momentálně to zní, jak kdyby Redhoti a Suicidals měli mimčo. Boží.

Days Spent, Rust, Eight Count, Heat .. takhle bych mohl pokračovat dlouho. Většinu těhlech kapel mám

na Spotify playlistu !VEJMLAT!

 

Byl rok 2015 (10 let, ty vole!), to jsem ještě bydlel ve Dvoře Králové nad Labem, a s mojí partou lidí jsme

nehorázně moc poslouchali Rise of the Northstars. No a někdo přišel s tím, že hrajou někde na Vysočině

na nějakým Fajtfestu. Měla nás jet parta asi 12 lidí, ale po zrušení ROTNS jela nakonec jen čtveřice. Do

dneška jsem rád, že jsem se na to nevysral, protože si Fajtfest hned získal moje srdce. Kopec je prostě

místo se svým kouzlem.

Hned se mi vybaví alko ranní východy slunka za mlhy, která spolkne všechno pod kopcem. Výhled na

rozhledně, která se hejbe ve větru. Noční pohled směr stage, za kterou vidíš onu osvětlenou rozhlednu.

Nešvary počasí, skybar a tak dál.

No a pak tu je lidský faktor. Už to tu bylo řešeno hodněkrát, ale je to opravdu jak rodina. Za ty roky jsem

tam poznal hromadu lidí, který pak potkávám na koncertech a festivalech po celý Republice. Lidi kterým

se dá věřit, lidi co mají srdce na správným místě.

Dál bych taky řekl, že se od ostatních odlišuje dost žánrově, že to je taky takový unikát. Stačí se jen

podívat na letošní soupisku.

 

Na festivalu jsme se pořádně nepotkali. Nebo alespoň né tak, aby byl čas se zakecat. Spíš jsme si s ním

potom s mojí paní psali. Milej kluk, celej vyjevenej, kde jsme k němu vůbec přišli. Myslím, že to snad

byla i jeho první show mimo Státy. Nejsem si už jistý, ale první show mimo domácí kontinent to byla

sotopro.

 

Toho je fakt halda. Ale určitě hardcore a nu-metal. Ale jestli mám říct nějaký jména tak E-Town Concrete,

Slope, Backfire!, Locked Shut. Nebo cokoliv, co jsem tady zmínil.

Taky by možná bylo cool zkusit nějaký rapy. Buď fakt něco pořádnýho z naší scény, a nebo něco na

afterko do skybaru. Ale chápu, že to není pro každého. Hromada lidí mělo problém strávit i Zardoniaca.

 

Nikdy jsem na těhlech mostrech nebyl. Jako malej jsem skákal po místnosti s baskytarou u koncertů

System of a Down a KoЯn na těchto festivalech a snil jsem o tom, jak tam jednou taky budu. A teď?

Popravdě mám raději menší počet lidí na metru čtverečným a vystupující na dosah ruky.

 

Ruku na srdce, teď jsem se o něm dozvěděl. Ale podle line-upů a fotek to vypadá na solid divočinu.

Celkově mě poslední dobou připadá, že se o Polsku moc nemluví. Jako třeba nedávno. Mazi, co pořádá v

Trutnově Monster of Metal and Hardcore, mi posílal kapelu Flapjack z Polska, co tam letos měl. Borci

hrajou 30 let solidní muziku a já jsem do teď o nich neslyšel. A rozhodně nejsem sám.

Pak třeba zas já někomu mluvím o kapele Schizma, a ty taky nikdo nezná. Přitom asi nejstarší bez

přestávky hrající HC kapela v Evropě.

 

Poslední roky to mám tak, že se nikam moc nechystám. Ty festivaly si mě vždycky nějak najdou. Ale

letos to asi bude Rock for People, protože to mám za barákem. Dál Brutal Assault, protože to mám skoro

za barákem. Docela mě i láká prvně zkusit Mighty. No a samozřejmě Fajtfest. Poslední ročník jsem

vynechal a dost mi to všechno chybělo. Kopec calling!

 

Úplně nejsem fanoušek otázek co je a co bylo nejlepší, zvlášť kolem hudby. Nikdy mi moc nešlo

vypíchnout jednu kapelu, jeden song, jeden okamžik či zážitek. Všechno má hromadu aspektů.

Některý show byli nejlepší, protože je hrál tvůj oblíbený interpret na tvým oblíbeným místě. Jako třeba

ROTNS 2016, Knocked Loose, Terror.

Další show byla nej, protože se k tomu váže něco crazy. Jako třeba Crazy Shifty na střeše skybaru,

kámošův diving na židli při neskutečných Get the Shot, a nebo vražedný kroupy na Knives to a Gunfight.

A díky tomu vlastně máme skybar shows, která je každá ultimátní.

No a pak jsou koncerty, který pro tebe mají nostalgickou hodnotu. Mushroomhead, Cocotti na Helpu a

nebo když hráli Post-it starý věci. Podvečer, na Kopci profukoval lehce vítr a nejen díky němu mi běhal

mráz po zádech.

Plus nekytarový shows jako třeba Moscow Death Brigade, Zardoniac a zmiňovaný Sinizter. Tohle

všechno se mi vybaví, při této otázce.

 

Upřímně?! Ten den jsem si asi nejvíc užil Grove Street a Mad Rabbits. Jako jak říkáš, Bleed From Within

nejspíš už jen tak na podobně malou akci nedostaneš. Ale poslouchal jsem je docela aktivně třeba tak 15

let dozadu, když začínali. Takže jsem je tam tolik neprožíval. Ale jsou to v pohodě kluci a dali si s námi i

rituální výšlap na rozhlednu. 

 

Jako né, že bych byl už tak starej, ale svoje jsem si už odpitoval. Mosh kariéru jsem rozjel někdy v roce

2008 na Exorcizphobii a ukončil 2017 ze zdravotních důvodů. ... mám vyskakovací kolena, a v pitu to

je hned. Člověka už pak nebaví být víc jak na týden kulhánek. Ale sem tam se nechám unést a 2steps ještě

nikoho nikdá nezabil, no ni?

A k druhé části otázky. Zase mé zmiňovanéoblíbené nej. Je toho víc. Ale co mě napadá a mám v paměti,

tak třeba Lionheart na Taste of Anarchy 2015, kde jsem dostal direct kopačku do hrudníku. To jsem pak

rozdejchával snad do konce večera. Solid byl taky beachpit u Parkway Drive na Never Say Die 2010, kdy

jsme do toho s partou opravdu šli v žabkách a shortkách. Naštěstí nás chránili alespoň nafukovací rukávky

a kruhy. Ale na co vzpomínám asi nejvíc, tak H2O ve Futuru 2015. Na intru Madonna a pak tam kluci

hned napálili Nothing To Prove. Od prvních vteřin songu lidi lezli po stropě a jel se stagedive like there is

no tomorrow.